První věc, která se vám po příjezdu do Číny stane je, že vás přejede auto. Pokud vyváznete jenom s odřeným ksichtem a poučením pro příště, můžete si gratulovat. Dopravní situace, který zažijete tady se budou vymykat zdravýmu rozumu a proniknout do tajů provozu, zašifrovaných do čínských znaků na dopravním značení, bude skoro nepřekonatelný problém. Přistihnete se, že stojíte u hotelovýho okna, s údivem sledujete ulici pod sebou a padají z vás věty jako: „No to je debil.“ „Ty vole to bylo vo fous.“ A podobně.

Číňané se vyhýbají fyzickému kontaktu stejně jako politik jednoznačné odpovědi. Ve vozidle se ale tenhle svět rázem mění a auta se s ledovým klidem míjejí tak těsně, že byste mezi nima neprotáhli ani tu nejlepší kreditkartu. Vozidla se navzájem objíždějí v těch nejpodivnějších úhlech a dopravní zácpa pro Číňany nic neznamená. Nerespektují ji. Zběsile troubí, i když je jasné, že masa před nimi se prostě nepohne. Snaží se využít i ten nejtitěrnější prostor, aby tam svoje japonské vozidlo narvali, a tak křižovatky z leteckýho pohledu často připomínají spíš záběry po živelný katastrofě.

Na komunikacích potkáte dokonale rozmanitou směs vozidel, skůtrú, jízdních kol, chodců, trojkolek a monstrózních náklaďáků, na kterých jsou naložený další náklaďáky. Pokud nadšeně vypísknete pokaždé, když u nás potkáte Velorex, tak tady budete pískat jako zaplacenej rozhodčí z první ligy. Číňané v drtivý většině ve svých soukromých vozech používají automatický převodovky. Jsou už stejně líní, jako obyvatelstvo celého světa. Oblíbený jsou tu vozy vyšší střední třídy a manažerský starý Buicky se stylovým parfémem přilepeným nad přístrojovou deskou.

Číňané vyznávají odevzdaně línou jízdu. Na dálnici bez zjevnýho důvodu jezdí šedesátkou a zásadně v rychlým pruhu. Častěji však proudí kupředu po dělící čáře a kolem neprojede nikdo. Proč? Já nevím a to jsem se ptal několikrát. Pokud dojedou vozidlo před sebou, srovnají rychlost nastejno, pokračují tak minutu bok po boku, potom zatroubí a pomalinku vyrazí vpřed. Budete sedět na sedadle, kroutit se a zatínat pěsti tak silně, až se vám odkrví varlata, ale neuděláte s tím nic. Rychlej a pomalej pruh tady nefunguje, a tak se prostě jede tam, kde je volno. Možná vás zarazí, že některá vozidla na dálnici nesvítí vůbec a když už začnou svítit, použijou jenom dálkový světla. A to bolí. „Takhle uvidíš líp.“ Poznamenal Číňan a posunul mi páčku na dálkový. Vozidlo v protisměru se podivně zakývalo.

Pokud chcete v Číně řídit, potřebujete si udělat jejich řidičák a zkoušky. Trvá to prý přibližně týden plus X týdnů si připočtěte k byrokracii a průtahům s pasem, vízem a podobnýma věcma. Jste v Číně. Řídil jsem prostě bez něj. Postupem času si zvyknete na ten chaotickej provoz, kterej nemá, zdá se, žádný pevný pravidla. Jak mi řekl jeden Číňan, je to o citu. Cit budete potřebovat. Auta z vedlejší ulice vjíždějí do vozovky bez varování a vy naopak musíte dát přednost. Kolem vás se budou ve velkých shlucích proplétat elektrické skůtry a kola. Chodci jsou zcela nevypočitatelnou součástí provozu. Občas mi připadalo, že prostě nemají pud sebezáchovy. Když kolem Číňana šedesátkou proletí očouzenej taxík, urazí mu z huby cigáro a on nehne ani brvou, co jiného si můžete myslet. Zvyknete si. Sem tam to trochu bouchne, když do vás ducne cyklista, kterej je zvyklej na horší zacházení a nečekal, že byste byl ohleduplný.

Řídit můžete i elektrický skůtr. Zvláštní na něm je to, že jezdí úplně potichu. Pohled na tisíce vehiklů, sunoucích se potichu přeplněnou ulicí je jeden z šokantních zážitků, který se vám naskytne. Nejvíc ze všeho skůtr na elektriku připomíná babetu se šlapkama a ty mají hodně velkej význam. Zjistil jsem to pod kopcem, když mi došla baterka. Baterii si vezmete sebou na pokoj a přes noc si jí necháte dobít. Doba výdrže je ovšem nejistá, a tak je dobrý se před jízdou rozcvičit, abyste neměli později křečový žíly. Jízda na skůtru ovšem komplikuje dopravní situaci, protože když Číňané zpozorují Evropana na bajku, snaží se ho všemožným způsobem dojet, za jízdy se ho dotknout a volají další posily, takže po několika minutách připomínáte alegorickou jízdu napříč městem, která zběsile troubí, lidi padají pod kola vozidel a vy se potíte jako vrata od chlíva. A pak vám dojde baterka a všichni vám tleskají, když potupně šlapete do kopce.

Doprava v Číně je šílená. Je živelná a doopravdy hromadná. Zažijete tu spoustu divných věcí. Uvidíte mraky bouraček, které ale neprobíhají ve velké rychlosti, takže to většinou dobře dopadne. Může se vám stát, že v noci pojedete po dálnici tři hodiny a nepotkáte ani jedno auto. Uvidíte zácpy, na který je Jižní spojka krátká a občas potkáte tak velkej náklaďák, kterej by tady potřeboval osm doprovodných vozidel a vrtulník s termovizí. Tady se nic neděje a když to vyjede ze zatáčky, nestihnete si ani nakadit do trenýrek. Řídit v Číně je zážitek. Je potřeba zapojit veškerej svůj um a postřeh, aby nikdo nepřišel k úrazu. Jde to a zvyknete si, ale jezdit tady se svým novým Ashton Martinem vám rozhodně nedoporučuju. Mohl by totiž získat několik nehezkých škrábanců, který se neopraví v dalším záběru, tak jako se to děje agentům s povolením zabíjet.