Ať už jsem brouzdal v zakázaných internetových vodách kdekoliv, pornu s Asiatkama jsem se vyhýbal jako Donatella Versace dobrému vkusu. Plochá děvčata na ploché obrazovce neměla na mé chtivé tělo žádaný efekt. Podivně kníkaly, měly chlupy na místech, kde už nemají ani růst a monitor dodával jejích bledým kůžím nadpřirozený efekt.

Uběhlo pár let a já se vypotácel poprvé z letounu na obřím shanghajském letišti Pudong. Změnila se doba. Změnil jsem se já. Během několika let jsem se sem vrátil snad tisíckrát a rázem jsem byl obklopen drobnými postavami asijských žen, které ťukaly svýma podpatkama přímo na můj podvěsek mozkový. Odstranil jsem neosobní obrazovku a vkročil do světa zvláštní živočisnosti. V Asii je asi nějaký jiný vzduch nebo co, ale pokaždé, když se tady poprvé nadechnu, mám pocit, jako kdybych si v letadle vzal omylem místo prášku na spaní porci Viagry pro nosorožce. Jste tisíce kilometrů od domova a navíc majitel největšího penisu v okruhu několika set kilometrů. A znáte nás. Naše ego se rázem pohybuje váš než sopečný prach z Islandu.

Asiatky již dávno nejsou jenom upjaté komsomolky v holínkách a s kabátem po dědovi. Po těch letech mohu s klidem říct, že se oblékají stokrát lépe než ženy ve městech u nás doma. Na podivné typy v outdoorových bundách a čtverečkovaných kalhotech s šedivýma „záplatama“ na kolenou tu téměř nenarazíte, zatímco po Vácaváku se podobných bubáků prochází pořád dost. Asiatky už pár desetiletí vědí, že jsou ženy a chtějí se líbit. Ať už jim to bylo vnuceno proti jejich vůli nebo diktátem doby. Dokáží se pohybovat rychlostí blesku na podpatcích tenkých jako kdyby je utkal pavouček. Nikde jinde se mi nestalo, že bych se přerazil o zábradlí a nalil si colu do obličeje jeno proto, že jsem viděl na druhý straně ulice holku, která vypadala, jako kdybych si jí namaloval ve snech.

Evropané putují do Asie po tisícovkách, aby si tady ukradli kousek té asijské krásy pro sebe. Lidé, kteří si doma neškrtnou, protože vypadají jako klony ze skupiny Maxim Turbulenc tady mají hotový ráj. Asiatky tolik neřeší vzhled a spíš bez zábran hledají bezpečný přístav a vědí, že to nebude zadarmo. Unavení byznysmeni, které sužuje přetlak cholesterolu na oplátku hledají někoho, kdo je nebude brát teflonem po lebce když se vrátí domů v pozdních nočních hodinách a někoho, kdo jim bez zbytečných keců uklidí, uvaří, drží u toho klapačku a ještě mu před spaním nachodí deset kilometrů na zádech.

V music barech se na pódiích pohybují dívky, které by strčily do kapsy všechny topmodelky světa o několik délek a není dogmatem, že nemají velká prsa. Nedávno nade mnou kroutila pánevním dnem jedna, která neměla poprsí, ale rovnou pohoří ve kterém by sešel z cesty i zkušený horolezec. Moc si s nimi nepokecáte, ale to je možná někdy i výhoda. Povaloval jsem se v kdejakým baru na zeměkouli a čím dál tím více mám pocit, že mlčeti zlato. Asiaté mají v absolutní většině báječný tvar rtů. Všimnul jsem si toho před lety a od té doby všem nepřítomně zírám do pusy jako vyšinutý dentista. Mladistvý až dětský vzhled těchto děvčat z východu je přímo rájem pro pedofily a podobnou verbež. Pravdou je, že jejich pohledům se velmi těžce brání. Na letištích potkáte páry, které byste nedali dohromady ani v té nejdivočejšíí fantazii. Dvěstěkilový Američan si vede za ruku třicetikilovou Čiňanku, která táhne kufry, div se nezlomí v pase. V Asii se mi chce poměrně často i zvracet. A ne jenom z jídla.

Asiatky nás lákají. Už od dob, kdy Shanghaj byla středem světa a kdy na vyparáděného brigádního kapitána z dlouhého rozparku vykoukla první sněhobílá nožka. Tajemné křivky orientu pro nás asi navždy budou něčím zcela odlišným. A vždycky se najdou lidé, kteří si budou chtít odvézt domů kousek té záhady a krásy. Anebo jen obyčejně podlehnou. Dříve nebo později. Podlehl jsem i já a přestože jsem nepotřeboval umýt nádobí a nechat svoje záda používat jako silnici, ztratil jsem se v jedněch tmavých očích na několik měsíců. Muži vždycky budou hledat to, co nemůžou mít. Z debilního egoismu a falešných představ o služkách z jiného světa, které umí střílet ping pongové míčky s přesnotí na několik centimetrů. Z romatických představ, které se prohánějí v historických filmech a někdy jen tak ze sportu a za peníze, protože v Asii je ještě dneska všechno přístupnější než u nás. Dřív nebo později však přijdeme na to, že etnické rozdíly se špatně stírají a vztahy napříč celým světem zkrátka v drtivé většině prostě nejsou kompatibilní. Ve finále zjistíme, že nad českou Máňu stejně není. My mužíi se máme hrozně rádi. Tvrdíme o sobě, že jsme pány světa a že jsme nejlepší na světě. A možná proto prcháme za děvčaty do Asie, protože nejhezčí ženská v Asii je stejně chlap.