Černožlutej taxík, plechovej symbol Bombaje se zakuckal a poskočil. Motor se vypnul a vozidlo se rozjelo z kopečku na volnoběh. Ind, kterej má vousy uvázaný až dozadu za ušiska se otočil přes rameno a suše poznamenal: „Došel benzin.“ Nato otevřel dveře a jednoduše vyskočil z vozu, aby mohl tlačit. Bohužel při manévru zakopnul, ozval se zvuk, jako když spadne pytel cementu a Ind zmizel z dohledu. Chvíli jen tak sedím a sleduju volně se kinklající volant přede mnou. Oboje zadní dveře nemají kličku na otevírání, to je tady normální. Ohlídnul jsem se dozadu a dívám se Inda který se legračně kutálí po silnici. Auto nabírá rychlost. Pak už to jde ráz na ráz. Nasoukám se na přední sedadlo, jednu nohu ještě vzadu na sedadle a zádama jsem opřenej o střechu. V Indii jsou chvíle, kdy zkrátka musíte jednat, protože okolnosti vás k tomu donutí. Konec kopce uzavírá zácpa plná rikš a taxíků, který zběsile troubí ve snaze dostat se tam, kde je už beznadějně plno. Mám pocit, že si vyháknu záda, zakňučím a konečně zatlačím na ztvrdlou brzdu. Taxík dole zlehka ťukne do vozu na konci fronty. Vylezl Ind a přišel se podívat, kdo mu to provedl. „Ahoj.“

Indie. Někdo jí bezmezně miluje, někdo jí nemůže vystát. Hodně záleží na tom, co tu máte na práci. Ať už je to cokoliv, stanete se účastníkem zdejšího provozu. První zážitky můžou být trochu šokující, ale postupem času si zvyknete a přestanete za jízdy hlasitě křičet, že nechcete umřít. Jezdí se vlevo, což je samo o sobě pro našince nepříjemná změna. Kromě pozice volantu to ovšem moc nepoznáte, protože většinu času strávíte stejně v protisměru, případně zcela mimo komunikaci. V Indii se jezdí tam, kde je místo, nezáleží na tom, jakým způsobem se dostanete tam kam chcete. Je to čistě vaše starost.

Indie je přeplněná. Všude je pořád plno lidí a provoz v ulicích připomíná nekontrolovatelnej chaos plnej vozidel všeho druhu. Taxíky, tříkolový dvoutaktní autorikši, plechový stříbrný autobusy, který bejvají tak narvaný, že z nich na jedný straně vypadávají lidi do silnice a na druhý koukají nohy z okýnek, oldschoolový kamiony z dílny továrny Tata, která má logo vyvedené stejným písmem, jako automobilka Tatra. Poměrně často proto budete na řidiče vykřikovat „Pozor Táta!“ když se jeden z těch barevně pomalovaných střepů objeví nečekaně v zatáčce. Předjíždí se tady neustále a protijedoucí vozy zásadně nepřibrzdí. Je to vaše starost, dostat se včas zpátky do svýho pruhu. Pravidelně se proto míjíte ve vzdálenostech, které jsou běžné spíše pro pohlavní styk než pro dopravní situaci. Mezi tím vším se neustále proplétají hromady motorek a skůtrů, většinou se třemi a více Indy na palubě. Nedávno jsem tu zahlídnul nový BMW. Kterej šílenec si tady pořídí takovou káru?

Sednout tady za volant je tak trochu risk. Ale dříve nebo později stejně zatoužíte být aktivní součástí toho festivalu náhody, který probíhá na ulici. Pokud řídíte rádi, budou vás svrbět prsty. Však to znáte. Řídit skůtr je vyčerpávající záležitost ve městech. Musíte být pořád ve střehu, vyhýbat se, uhýbat, křičet, troubit, skákat, zrychlovat a zpomalovat. Prostě jako na kvrdlačce. Pokud si pořídíte motorku někde u moře, blízko turistických letovisk a vydáte se po malých silničkách podél pobřeží, jízda bude mnohem příjemnější, provoz klidnější a rozhodně bude patřit k jednomu z velkých zážitků. V Indii je pořád na co se dívat, takže se podobná kratochvíle vyplatí. Za každou zatáčkou vás čeká něco nového. Někdy Slon, někdy hromada dětí, které utíkají ze škol, někdy stádo koz a někdy stěhovací kamion Ashok Leyland ve vašem pruhu s plným kvaltem. Na helmy se tu moc nehraje, takže je dobrý se vždycky včas sklidit do příkopu mezi hady.

Celá Indie neustále troubí. Kňučí a vříská. Všichni o sobě dávají vědět. Na vozidlech visí pomalované plechové cedulky „prosím trubte“. Řidiči tady potřebují vědět, že jedete okolo a odkud, protože se jednoduše v zrcátkách nedá uhlídat všechno. Motorky kníkají, auta potrubujou a až vám za zadkem zatroubí přeplněnej autobus, budete rádi, když vám z toho leknutím nevyteče olej. Jezdí se tady na všem, do čeho se dá nalejt palivo. Občas potkáte kamiony, který nemají kastli, ale jen plošinu s pedálama, trčícím volantem a kvaltpákou. Myslel jsem, že jsou nový a jenom je někam převážejí, ale není to tak. Řidič aspoň může před kolizí jednoduše opustit vůz kterýmkoliv směrem.

Jednou jedinkrát jsem usedl za volant kamionu velikosti Avie, kterým bylo potřeba odvézt haldu materiálu. Řidič nebyl k nalezení, protože usnul na neznámém místě a ostatním Indům se do toho nechtělo. Pravděpodobně si taky chtěli užít pohled na bělocha, kterej se vytříská hned za první zatáčkou. Smích je přešel, když museli jet se mnou a na sedadle vedle mě náhle seděly tři bílé-černé tváře, které s hrůzou sledovali dění před sebou. Odřídíte to, poradíte si. Tady nevadí, když se člověk plouží. Každopádně na místo dorazíte s trochu oroseným čelem. Začne se vám to líbit. Ta trochu větší svoboda a benevolence. Ta možnost jezdit bez zábran, která je ovšem vykoupená dopravníma zácpama a smradem zplodin, kterých se nadýcháte krychlový kilometry.

Kvalita silnic je šílená. Indie začala investovat do infrastruktury až v posledních letech a je to cítit. Na jihu Indie jsem měl jednou v půjčeném džípu pocit, že jedu spíš korytem Vydry než po silnici, ale to prostě k Indii patří. Když nepíchnete a při výměně kola vás nepokouše Kobra, můžete si gratulovat. Indii v autě si rozhodně užijete. Bude vás to fascinovat pokaždé, když se sem vrátíte, pokaždé vás to unaví. Pro fajnšmekry je dobré zkusit jízdu starým Ambasadorem, kterej oplývá podobnýma jízdníma vlasntostma jako Moskvič a čalouněná sedadla vás spolehlivě uvrhnout zpátky do koloniálních dob. Budete často vzpomínat na tu živelnou sílu, která se hrne vpřed podél polí posetých igelitovým odpadem a na hordy Indů na motorkách, kteří krájí vzduch kolem vás a sní si svůj Bollywoodský sen o akčních hrdinech a tancích na střechách autobusů. Doprava tady je odrazem fungování celé Indie. Je chaotická, špinavá, přeplněná, hlučná a nekoordinovaná. Dělá si co chce a vy se stanete pouhou kapkou v moři, ale přes tohle všechno stále funguje a vy nakonec dojedete tam, kam potřebujete. Kdy to bude je celkem jedno. V Indii totiž čas nehraje zas až tak velkou roli.